ROZHOVOR S KAPITÁNEM FKS PETREM JUKLEM

 ROZHOVOR S KAPITÁNEM FKS PETREM JUKLEM

Velký srdcař, kapitán, lídr, jeden z mála fanoušků pražské Sparty na severní Moravě a také jeden z posledních z „úspěšné generace“ staříčské kopané se rozhodl uzavřít po posledním zápase letošního ročníku svou 21letou cestu v zelenočerném dresu. My přinášíme rozhovor a krátké zhodnocení jeho fotbalových let Pod Okrouhlou.

Petr Jukl a fotbal. Vzpomeneš si, jak ten tvůj fotbalový příběh Pod Okrouhlou začal?

S fotbalem jsem začal v 6. třídě, kdy jsem přišel za mamkou a řekl jsem, že bych chtěl hrát fotbal. Běhat jsem měl „zakázáno“ díky nedomykavosti pravé chlopně. Mamka tehdy svolila a já začal ve fotbalovém projektu „Fotbal ano, drogy ne“, který vedl známy frýdeckomístecký trenér Eda Kořínek. Odtud jsem zamířil společně s dvěma kluky v lednu 2003 do Staříče, který si nás vyhlédl na jednom společném turnaji. Od té doby jsem zůstal v FKS, kde je krásné hřiště, nad ním les! 

Vzpomeneš si na první trénink a utkvěl ti někdo z kluků v paměti.

Mám to pořád před očima jako by to bylo včera. Otevřel jsem dveře malé tělocvičny v kulturním domě ve Staříči a tam před začátkem tréninku seděli na srolovaném gymnastickém koberci kluci a tři nejstarší vší silou mlátili do zdi tělocvičny filcovým míčem. Ostatní se krčili na koberci a já věděl, že to nebudu mít mezi kluky jako „kluk z města“ lehké 12. Jeden z těch tří byl Honza Morys, který se stal s postupem času mým osudovým parťákem jak v kabině FKS, tak v soukromém životě. Jinak samozřejmě ti kluci mě zůstali v paměti všichni. Měli jsme totiž neskutečnou partu, na kterou se s postupem času nabalovali další. Velká část z nich jsou pořád mí velmi dobří kamarádi! Ze současného kádru jsem na samotném začátku byl pouze s Pavlem Királym, tehdy našim výborným útočníkem 12, nikdo jiný už Pod Okrouhlou nezůstal nebo nehraje.

Byl si u většiny úspěchů i neúspěchů FKS za poslední dvě desítky let, vypíchnul bys jeden moment?

To je těžké říct. Pořád mám v sobě neskutečné roky v dorostu. Kdy jsme šli jako současný dorost z okresního přeboru a dotáhli to až do krajského přeboru. Tohle bylo silné období, které mě určitě fotbalově formovalo a přál bych ho dnešním klukům. No a pak už první historický postup FKS do I.B třídy, na který všichni dlouho čekali! Byla to jedna velká párty, kterou jsme si tehdy užívali. Tenhle pocit jsem měl možnost ještě jednou zažít pod současným trenérem Martinem Blahutou a nutno říct, že když jste starší tak si to užíváte o to víc. I proto, že jsme si připsali skalpy silnějších týmů z vyšších soutěží v historické cestě pohárem. Z největších zklamání pro mě byl určitě první sestup z I.B třídy, tehdy jsem to nesl těžce. 

Dal bys dohromady všechny trenéry, kteří tě trénovali?

Myslím si, že určitě ano. Snad nikoho neopomenu. Ještě před FKS v Uličníku to byl zmiňovaný Eda Kořínek a Jiří Němec, kterého jsem ještě zažil na konci jeho života v FKS, kde ve svém vysokém věku trénoval mládež. V FKS to byli Dalibor Strakoš st., pan Rokos, Hynek Daute, Zdena Mudra, Peťa Vokoun, Karel „Káďa“ Pešek, Juraj Wiedermann, pan Kurečka, Pepa Sluštík, pan Šponiar, Franta Végh a Martin „Hyppies“ Blahuta. Ale těch důležitých lidí okolo bylo více jako Jarek Morys, Jirka Dlouhý, Jirka Láža, pan Slanina, bratří Mudrové nebo náš věčný pořadatel Peťa Weismann, ale to bych musel postupně vyjmenovat všechny co se na chodu FKS podílejí nebo podíleli.

Loni jsi se „urychleně“ vrátil po nepěkné zlomenině kotníku a nastupoval v jarních bitvách o záchranu I.B třídy, která se nepovedla. Letos jsi prohlásil, že je to definitivně poslední sezóna, kterou si chceš užít a pokusit se s týmem ještě vrátit zpět do I.B třídy, ale to po neúspěšném podzimu není možné. Nezměnil si názor? Nebude ti fotbal chybět? 

Už to dlouho slibuji doma manželce a spíše to byla vždycky jen fráze. Poslední roky však zjišťuji, že bez většího vynaloženého úsilí jak na trénincích i mimo ně, se ten krok s „mladými“ vlčáky drží hůře. Také po zlomenině kotníku v zápase dva roky zpět už přeci jen musíte myslet trochu i na zdraví. Určitě mě to bude strašně chybět, ale rozhodl jsem se udělat velký přestup do fotbalového klubu JUKLOVI, tam mě teďka budou potřebovat nejvíce! Cítím, že je to správná volba i vzhledem k plánované operaci kotníku, kde mám stále ještě pár šroubků a železo na památku. Zda to je dneska můj poslední zápas Pod Okrouhlou?  … 12 … v tuhle chvíli to tak cítím. 

Co říkáš na to, že tvůj poslední domácí zápas vyšel na zápas s Bukovcem? 

Tak je to do určité míry nostalgie. V úvodní žákovské sezóně, kdy jsem začínal v FKS jsme proti Bukovci nastupovali. Tehdy měli asi nejvíc, jak to říct kulantně 12, „atypické“ hřiště v okrese. Dneska už se to hřiště o hodně zlepšilo, byť to pořád není pažit jako u nás. Spoustu svých vrstevníků z Bukovce znám, jelikož jsme tehdy jezdili spolu na turnaje výběru okresního fotbalového svazu. Máme jim co vracet po podzimním debaklu, tak doufám, že utkání zvládneme vítězně. Ať to loučení je veselejší. S kluky z Bukovce si milerád po utkání vypiji panáčka na zdraví.

Chtěl by si ještě něco dodat závěrem Juklinho? 

Chtěl bych jen všem poděkovat! Mému strejdovi, který nás s bratrancem zblbnul sportem a hlavně fotbalem. Vybudoval v nás fanouškovství a soutěživost. Celé rodině, která mě ve sportu vždycky podporovala, byť si myslím, že je to někdy i hodně štvalo, protože se vše muselo řídit fotbalem. Tátovi, který mě nikdy neviděl hrát soutěžní zápas, fotbalu rozuměl jako „koza petrželi“, ale podporoval mě a dělal mě toho nejlepšího kustoda a servisáka kopaček. Mámě, že mě ten fotbal nezakázala i když jsem ho měl od doktorky zakázaný. Manželce, že mě všechny ty roky tolerovala víkendy strávené na hřišti a naše pozápasové dýchánky 12 Všem trenérům, spoluhráčům, fanouškům, no prostě té celé naší FKS FAMILY !

Mám Vás všechny upřímně rád! A tak jak jsem vždy říkal! FK STAŘÍČ NAVŽDY!